Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká Být pravdivý.

 

_________________________________________________________

 

Zavřel za mnou dveře a řekl, "až budeš chtít tak zhasni". Zhasl jsem. Jsem ve tmě. Sleduji pocit. Nic. Tma. Je předemnou 150 hodin zírání do černé prázdnoty. Čas běží pomalu. Nebo rychle? Nevím, nemám čím ho měřit. Dostavují se první otázky. Proč tu jsi? Co tu budeš dělat?

V poslední době jsem začal pochybovat o tom co dělám. Dávám lidem možnost vyrovnat se se svojí minulostí a být tvůrcem vlastní budoucnosti. Když odstraní psychické bloky, které si v sobě nashromáždili, začínají chápat co mají dělat se svým životem. Druhým pomáháš a sám jsi skončil ve tmě. Proč? Protože pomáhat sobě je těžší než pomáhat druhým. Sám podle sebe víš, že žádná terapie neudělá zázrak, kdy si můžeš říci, "tak a teď vím vše a mohu být šťastný".                     

Mnoho knih, videí, terapií to slibuje, ale nevím o žádné, která by to dokázala. Nechci lidi krmit falešnou nadějí. Přicházejí s tím, že zkusili kde co a ono to v něčem pomohlo, ale to co očekávali to nebylo.    

Vím, že jim mohu pomoci dostat se hluboko do jejich podvědomí, kam se ještě nikdy nedostali. Vím, že jim umožním prožít to, co ještě nikdy neprožili. Ale také vím, že ani já jim nepomohu splnit jejich očekávání - znát odpovědi na všechny otázky a začít ŽÍT.                                                                  

Já si také stále kladu otázky a hledám odpovědi.  První dva dny, které odměřuji donesením jídla, hodně spím a říkám si, že to nebyl dobrý nápad. Nic se neděje. Třetí den vnímám změnu. Na vše se musím soustředit, nic nemohu dělat bez soustředění, tma mi to nedovolí. Rozhoduji se, že uskutečním to, proč jsem sem přišel. Setkám se sám se sebou. Sestupuji po schodech do svého podvědomí a tam se setkávám s mladým mužem, který má plno otázek.

"Co mne v životě čeká? Jak budu žít? Najdu smysl vlastní existence?   On je na začátku a klade mi otázky o smyslu života. Já jsem na jeho opačném konci a nevím jak mu odpovědět. Fráze jako " není to lehký, ale stojí to za to", mu nepomohou.                  Soustřeď se..., řekni mu něco..., proto jsi sem přišel. Najednou slyším sám sebe, jak říkám... V životě nemůžeš nic vlastnit, ani život, který žiješ, je ti jen propůjčen. Jediné co máš, co ti patří, jsi ty sám. Buď sám sobě měřítkem, hodnotou, veličinou, se kterou se srovnáváš. 

Žijeme v prostoru, kde plyne čas. Ten dělíme na minulost, budoucnost a přítomnost. Minulost má jedinou hodnotu. Zkušenost. Tu je třeba stále přehodnocovat, protože každá další zkušenost ti poskytuje nová data ke zpracování a tudíž nové poznatky. Sokrates došel poznání, "Vím že nic nevím". To neznamená vzdát se poznání, ale uvědomit si, že žádné poznání, žádná pravda, prostě nic není definitivní. To co se dnes jeví jako špatné, je příště skvělé a naopak. Život se nedá definovat ani hodnotit, ale dá se zhodnocovat. Tím se dostáváme k budoucnosti. Jak zhodnotíš minulost, tím si tvoříš budoucnost. Pozor, představa, že když dnes uděláš toto správně, v budoucnu se ti to zhodnotí jak potřebuješ, je mylná. Nehledej v životě žádné jistoty. Je pravda, že budoucnost si vytváříš teď a tady, ale netvoříš sijistotu, tvoříš jen předpoklady.   

"Jak teda mám žít? Čím se mám řídit?" Žij v přítomnosti a řiď se svými pocity. Zaprvé, miluj sám sebe. Tak jak miluješ sám sebe, miluješ život, lidi, vlastní existenci. Jsi jedinou hodnotou, kterou máš a láska k sobě je jediným měřítkem této hodnoty. Špatné pocity ber jako kontrolu. Nebraň se jim, neutíkej před nimi, nauč se je přijímat a transformovat. Dobré i špatné pocity prověřuj láskou. Jedině ona ti dává jistotu, že tvé úmysly jsou čisté. To je vše. Víc vědět nepotřebuješ. Děkuji ti, že jsi mi umožnil odpovědět na to, na co se celý život ptám.

Odcházím. Vracím se ze svého podvědomí zpátky ke svému vědomí. Jsem překvapen tím, co jsem vyslovil. Už vím, proč jsem nebyl spokojen s tím co dělám. Dostal jsem mocný nástroj a používal jsem ho na léčení bolestí duše.Teď vím, že tento nástroj je třeba dát každému. Chci říci lidem, aby přestali očekávat, že jim někdo, nebo něco pomůže. Nemohu nikoho vyléčit, ale mohu předat své zkušenosti, informace, data.

Jsem zpátky a tma je plná světla - poznání. Přicházejí další myšlenky a nápady jak vše předávat dál. Než jsem šel do tmy, dostala se mi do rukou kniha o Transakční analýze. Teď vím proč. Vše do sebe zapadá. Pobyt končí a já vycházím ven. Rozhlížím se a dívám se co se změnilo. Nic, nebe je modré, tráva zelená, ale přesto mám pocit, že vše je jinak. Co, a jak? Vím, že nic nevím. Jdu tvořit nové předpoklady.  

eM